Bayshore Institute

Minulost

Ještě než se rodičům narodila si její rodiče “adoptovali“ démona. Byli k němu milí a chovali se k němu jako by to byl jejich syn. Pak se narodila Adele. Nějaký čas byli tou šťastnou rodinkou. Adele měla vše, co si malé dítko může přát. Milující rodiče, bezvadného staršího bratra, kterého zbožňovala... To ale nemělo moc dlouhého trvání, když se její bratr nějaký čas nevracel domů. Za co byla ráda bylo ale to, že jí alespoň psal. I rodiče ji uklidňovali, že určitě je v pořádku a přijde až se na to bude sám cítit. Když se pak objevil ve dveřích, tak první co, tehdy ještě malá Adele, udělala bylo to, že se k němu rozeběhla, aby jej objala. Několik let bylo vše v pořádku. Až na to, že Adele zažívala svou první a bolestivou lásku. Díky ní si odnesla nemalou jizvu na srdci. To ponížení, bezmoc a žal… Nechtěla kvůli tomu moc vylézat z pokoje, než chlapec záhadné zmizel. To už se o něj ale nezajímala. Jistě, rány na duši zůstaly, ale rozhodla se, že už mu znovu nepropadne. Jednoho večera, když už spala si její rodiče s Orionem povídali. Když se pak Adele vzbudila, tak její rodiče nikde nebyli. Ani její bratr nebyl nikde v domě k nalezení. Když se poté její bratr vrátil, tak se o své rodiče zajímala. Kde byli? Co se s nimi stalo? Uvidí je ještě někdy? Měla otázky, na které chtěla svou odpověď… Po čase šel ale ptát přestala. Mnohdy jen sledovala dveře, než si uvědomila, že se už nikdy nevrátí. Že už měla jen svého staršího, nevlastního, bratra. Bratra, kterému neřekla jinak, než Henry. Proč? Jednak proto, že Orion byla hvězda a hvězdy nějaký čas září, ale stejně umírají. Už jen ta myšlenka, že by o bratra přišla se jí nelíbila. Nechce přijít i o posledního člena své rodiny.