Démoni jsou podle některých dohadů utvoření z temnoty, což nikdo zatím nepotvrdil ani nevyvrátil vzhledem k tomu, že po smrti démona jeho tělo jaksi zmizí, ale to není určitě to co jste o této rase slyšeli. Jistě mezi to co vaše uši zaslechli legendy o bytostech čirého zla tyranizující běžné obyvatele, uzavírající s nimi smlouvy a celkově jim dělající potíže, aby jejich mizerný lidský život nebyl tak lehký. Bohužel pro vás jsou to všechno jen legendy. Démoni tedy skutečně karmou záporná stvoření, ale neuzavírají smlouvy pro vlastní potěšení. To co se ale s legendami slučuje je to, že mají vlastní “dimenzi” která je jejich domovskou, ale je úzce spojená s právě našim světěm. Proto když zemřou normálně ve světě Iscurnweldu, tak se jejich tělo přenese zpět do jejich světa, kde se bude postupně regenerovat.
Co se týče historie této rasy, nebyla nikdy tak slavná jako z ní dělají momentální mladí dělají všude různě po sociálních sítích v našem reálném světě za monitory. Na Iscurnweldu jsou démoni pro lidi hrozbou, kterou nelze jen tak ignorovat, proto jsou od dávných dob na hledáčku několika lovců odměn. Ale stále jsou jednou z nejstarších ras, která vznikla jako protipól k andělům, aby se udržovala rovnováha světa, pokud jedna z ras zahyne, nastane chaos. Takto to lze najít v několika možných zdrojích. Celkově se lidé démonů tak moc báli, že díky nim vznikla “rakev temnoty”. Void do kterého byli většinou rasy nenáviděné lidmi házeny. Ale ani to lidem nepomohlo v boji proti této rase a tak se postupem času veškerá šance na jejich vymýcení vzdala, lidé se naučili s démony žít a akceptovat je jako sobě rovné.
Dalo by se říci že každý démon je originální a svým způsobem dokonce i jedinečný. Démoni mají stejně jako většina ras tři podoby, teoreticky čtyři. Jedna podoba je lidská, neliší se od běžného smrtelníka. Následně je druhá, démoní. Zde se jim vyjeví pro ně typické znaky a třetí "ultimátní" podoba. Během které se nedokáží jakkoliv ovládat je vyvolaná vztekem, který přejde v amok. Jejich končetiny v této podobě začínají zčernat(u rukou po lokty, u nohou po kolena), rohy se prodlouží a křídla jsou většinou ve dvou párech. Oči se zalijí jednou barvou, která dříve byla pouze v duhovce. V této třetí podobě jsou silnější, rychlejší a celkově více napojení na temnotu. Každý má jiný znak démona navíc k typickým poznávacím znakům této rasy. Nejčastějším poznávacím znakem u démonů jsou rohy různého tvaru. Beraní rohy, kozí rohy, růžky typické jen na čele, nebo rašící za ušima či z vršku hlavy. Pokud si jej démon ulomí, třeští mu hlava, nedokáže se soustředit. Nepřirozená barva pleti je dalším poznávacím znamením démonů, mohou mít tmavou pokožku, rudou či jiné barvy. Nezáleží na tom, jak se démon narodí. Prostě jeho pokožka většinou nevypadá jako lidská. Ocas a křídla démoni mít nemusí, pokud mají ocas, tak jen kvůli nepřirozeným nohám, aby mohli vyvažovat váhu svého těla. Křídla jsou mohutná, většinou péřová, někdy se mohou najít i šupinatá. Jejich blanka je pak hrubá jako šmirgl papír, neprůhledná, většinou vypadá jako posetá démanty, jak se třpytí na slunci. Často se může stát, že démonům koukají kosti, mohou s nimi stále pohybovat, jako by se nic nedělo, jako by samotná fyzika a anatomie na ně nefungovala. Je to tím, že jak démoni nemají srdce v těle, tak jejich krev se někdy stává toxickou a z končetiny pak odpadává maso. Tento proces není bolestivý, démoni bolest skoro nevnímají, jsou vůči ní odolní. Kosti se pak zpevní, aby nemohlo dojít ke zlomenině. Není také výjimkou že démoni mají na svém těle dodatečný pár rukou, třetí oko. Jejich vzhled je zcela odlišuje od lidí a tvoří je originálními.
Jejich povaha je většinou úlisná, jednají jen ve svůj prospěch a nic jiného je nezajímá. Ovšem záleží na druhu démona. Jsou démoni kteří se podobají lidem i povahově, ale odlišují se pouze vzhledem a tím, že se na lidech musí krmit. Některým démonům se líbí právě lehký přístup k dalším rasam na kterých se právě mohou krmit a některým se přímo příčí nápad toho, že by se museli dotknout nějaké jiné rasy. Je to démon od démona, již není pravidlem že démoni mají čistě zápornou karmu.
Démonem se člověk musí narodit, lze plodit za démona mezidruhové potomky, které se potom stanou polodémony či v případě křížení s anděly pak vznikne rasa Indaria, ti se spíše zhlíží ve svých světlých rodičích. Ostatní se většinou dříve či později začnou chovat jako démoni a jsou zcela společností akceptováni.
Tato rasa je originální v tom, že své srdce nemají v těle, mají jej většinou uložené v místě, které znají jen oni. Nikdy nikomu neprozrazují, kde to místo je a hlavně, jak se dají zabít. Zabít je po nálezu jeho srdce je lehké, stačí srdce pouze uchopit a rozdrtit na prach pevným stiskem ruky. Je nutno si pamatovat, že srdce mimo tělo pořád bije, nepochopitelné pro ty jenž neviděli na vlastní oči. Musí být proto uloženo v tekutině, která mu nahrazuje krev.
Záporem této rasy je nutnost se krmit. To také záleží na druhu démona, někteří vysávají energii z lidí, jiní musí požírat jejich orgány k nutnému přežití. A také to, že jim vadí světlo. Jakákoliv světelná magie či pouhé sluneční záření jim ubližuje.
Jsou spojeni s temnotou a stíny. Díky stínům se démon dokáže pohybovat zcela nepozorovatelně pro oči běžného člověka. Jiné rasy je mohou odhalit díky svým zbystřeným smyslům, tato schopnost může za to že kroky démonů jsou ve stínech téměř neslyšné, jako kdyby byli kočky. Tato rasa se však nemusí schovávat jen v temnotě, oni s temnotou mohou i manipulovat a používat ji jako zbraň, dělat jí hmotnou, používat jí díky tomu jako zbraň. Přesto nutno myslet na to, že jakékoliv světlo jim využívání schopnosti znemožňuje. Na závěr nutno poznamenat, že démoni žijí na okraji dvou světů. Běžné druhy démonů mezi nimi mohou přecházet bez jakéhokoliv omezení, ale jejich vůdce však nemůže opustit jejich domovskou dimenzi zvanou Infernus.
Démoni jsou věkem nesmrtelní, dokonce i nezabitelní pokud nenaleznete jejich srdce. Takže 5 000 je pro ně stále mladý věk.