Bayshore Institute

As’hara je na již na první pohled zcela odlišnou. Působí chladně a odtažitě, to hlavně dělá její pohled, který vypadá jako kdyby vás soudil na každém kroku. Hlavně díky jejímu vzhledu není moc oblíbenou osobou, kterou by jeden vyhledal pokud by potřeboval psychický komfort. Možná díky tomu, že většina dá raději na ten prvotní názor, který si utvoří lidé v prvních deseti sekundách, do daného člověka poprvé uvidí. A jaká je pod povrchem? Stejně chladná jako se zdá na povrchu. Nikdy se nenaučila pracovat se svými pocity pracovat. Neměla nikoho, kdo by jí životem provedl a naučil jí, jak je ventilovat a kdy je vhodné raději držet jazyk za zuby. Proto se celkově pocitům jako takovým vyhýbá, stojí si za tím, že by jí to jen během její práce zdržovalo, že by jí to obtěžovalo něco cítit. Je ale ovšem jedna jediná emoce, kterou dokáže hluboce pocítit a dát jí plný prostor. A není to vůbec kladná emoce. Touto zmiňovanou emocí je vztek. Tato dívka je jako čertík v krabičce, pokud se naštve. Je jí jedno kolik věcí tím způsobí, pokud se nevyvzteká tak se s ní nedá vůbec bavit, spíše je jak malé dítě, které mlátí do všeho a je jí jedno, co při tom rozbije. Je jí jedno, koho při tom zraní, i když toho pak lituje. Je jí to úplně jedno, v tu chvíli se uzavírá do malinké místnůstky ve své hlavě a je schopna urazit kohokoliv, kdo se k ní jen přiblíží s tím, aby jí byť jen pomohl. Její jazyk vládne sarkasmu a ironii jako by to byla běžná mluva, kterou by spolu komunikoval každý smrtelník na této planetě. Tyto náviky pochytila od svého otce, protože kdyby se tak nenaučila, nikdy by nepřežila v jeho přítomnosti. Workoholička opět po svém otci. Nedokáže odejít od rozdělané práce, pokud už něco dělá, tak to musí dotáhnout do konce a neexistuje, že by se tak nestalo. I kdyby nad tím měla strávit několik dalších hodin či dní, kdy by nezamhouřila ani oka, udělá to. Působí opravdu až skoro robotím dojmem, jako kdyby si ani neuvědomovala, že ostatní mohou mít nějaké ty city. Nebojí se vše co si myslí sdělit, jak se lidově říká, “na plnou hubu”, protože na co to dělat pomalu jako když se strhává náplast? A přesto by chtěla být milovaná, chtěla by někoho kdo by jí vyslechl a pomohl by jí. Pomohl by té osobě, co je někde uvnitř téhle inteligentní schránky zlomená a trpí. Pokud si k sobě někoho pustí dost k tělu, aby viděl tuhle její schránku, dostane se mu zcela nový pohled na tuhle ženu. Je křehkou, lehce lámatelnou. Jak bylo zmíněno, jejím koníčkem je věda celkově. Věnuje se jí s láskou, uklidňuje jí si něco montovat a u toho si pobrukovat nebo cokoliv poslouchat. Nevadí jí se strhat i do programování, které patří k jejím větším projektům. Cokoliv, aby si odlehčila hlavu od své práce.