Maxmilian Damian Cray

„Breathe in if you can~”

Pohlaví: Muž

Věk: 18 let

Narozeniny: 12.12.

Kolej: Magicians

Úroveň: 2. Úroveň

Hráč: JustMe#1117

FC: chan30.11 (Instagram)

Rasa: Upír

Zajímavosti

Trauma z dětství, týkající se jeho otce.
Nerad chodí na slunce, i když ví, že by mu chvíle na slunci neublížila, ale nechce.
Depresivní a úzkostlivé stavy (nejsou ale pravidelné, jen při velkém stresu: úzkosti, a při špatných věcech co on vnímá ne moc dobře: deprese)).
Daddy Issues.
Submisivní.

Rodina

Matka: Mrtva
Otec: Acheron Desmodus Cray
Sourozenci: Valerian Sirius Cray
Partner: -
Děti: -

Charakteristika

Maxmilian se na první pohled zdá jako tichý a klidný kluk.

Pohledný, příjemný a vřelý.

Pokud by jste ho ale znali pořádně, rozhodně si budete myslet pravý opak.

Hodný a pohledný sice je, ale jakmile se otrká, dokáže to být pořádný rošťák.

Rád by provokoval a dělal blbosti.

Je to takový malý psychopat, obzvlášť když přijde úplněk, což je i pro upíry dost vážná věc.

Zejména mladí jedinci, což Maxmilian je, se nedokážou o úplňku ovládat, mají problém udržet svoji krvežíznivost.

Vzhledově je opravdu krásný, jako sněženka.

Bledobílá pleť, krásné černé vlasy, štíhlá postava a čedé oči.

Jak je u upírů známo, jsou nepopsatelně krásní a svoji krásu neztracejí, ale samozřejmně není to žádný bůh ani výstavní exponát.

Nehty si lakuje na černo a nechává si je trošku delší, tak se mu to líbí.

Obléká se nejčastěji to croptopů, a džínů, nebo větších mikin a tepláků.

Miluje i trička s dlouhým rukávem, která mu schovají kůži.

Venku nosí pěkný klobouček, aby mu sluníčko nesvítilo moc do očí.

Sice nemusí, ale rád si dá někdy něco na chuť, má rád vanilkovou zmrzlinu a kávu, ale ani alkoholu se nebrání (ten ale nepůsobí na upíry tak jako na lidi, takže by toho musel vypít opravdu hodně, aby se opil do němoty).

Čas od času potřebuje čas a klid sám pro sebe, to si obvykle čte, jde ven na procházku, do lesa, do přírody nebo k jezeru někam, hlavně v noci, protože miluje noční oblohu, když se na ni zadívá a zadívá se na každou jednotlivou hvězdu, připadá si jakoby to všechno byl jen sen.

Minulost

Kdysi dávno se jednu mrazivou noc, hluboko v lese na opuštěné hoře v ohromném sídle narodilo malé bledé miminko.

Matka byla po porodu hodně zesláblá, otec jí pomáhal, o miminko se staraly chůvy nějaký ten den po porodu, nezm nebyla matka schopná si vzít dítě k sobě.

Společně s otcem se o to miminko starali.

Dostal překrásné jméno, Maxmilian Damian Cray.

Otec se staral, ale jen pár týdnů, jen těch pár týdnů pomáhal matce a když už měl pocit, že se postaral dost, nechal ji starat se samotnou, on chodil lovit a hlídal je před nebezpečím, které na ně mohlo číhat kdekoliv.

Nebezpeční lovci, nebo vlkodlaci a jiní nepřátelé se kterýma otec nevycházel zrovna nejlépe.

Tak začal pomáhat matce její starší nevlastní syn, sice nezmohl moc, byl ještě dítě, ale s nově narozeným prckem pomáhat mohl.

Postupem času jak Maxmilian rostl, tak si na všechno musel zvykat, první roky “života” byly opravdu náročné, nesnesitelná krvežíznivost ho kolikrát dostávala do stavu, kdy by sežral i sám sebe a jediný kdo ho mohl uklidnit, byla jeho matka

Jejich otec však viděl všechno jinak, všechno bylo podle něj až moc lehké, potřeboval mít vše důkladné a srovnané do latě, ale to vše se mu jednu osudovou noc vrátilo.

Jeho žena, která si šla, po náročných několika hodinách s Maxmilianem a učením ho novým věcem, lehnout, už oči nikdy neotevřela.

Tu noc kdy tak stalo, byl doma jen Maxmilian u sebe v pokoji, matka v ložnici a oknem se do ložnice vetřel lovec, který ji bez váhání usmrtil a to dosti pečlivě, aby nebyla žádná možnost vzkříšení.

Samozřejmě otec i Max cítili, že se něco děje, ale Max spal, měl jen pocit, jakoby se něco dělo, ale nevěděl co, jakoby se mu to zdálo, jen otec se okamžitě dostal na místo.

Lovce zabil a snažil se matku probrat a přivolat zpět, ale marně.

Tu noc ztratil otec svoji druhou a poslední ženu, řekl si, že proč by s někým byl, když ho ta osoba stejně jednou opustí.

Truchlil, několik dní a nocí, dokonce si to celé bral za vinu, vyčítal si to všechno.

Nakonec se z toho staly měsíce a roky.

To už to ale začal dávat za vinu Maxmilianovi.

Tolikrát ho zmlátil, řval na něj, vyhazoval ho z domu, byl na něj hnusný, přitom chudák kluk za nic nemohl.

Uběhla docela doba od té noci, Max už se naučil otce ignorovat a hledět si svého.

Trávil čas s bratrem a nebo někde sám, buď si četl nebo se procházel venku.

Vzdělával se doma, ale to ho moc nebavilo.

Kdykoliv pak co na něj byl otec hnusný, byl Max hnusný na otce zpět, a jednou, to už otec nevydržel, sbalil kufry a poslal kluky na školu.

Maxmilian se uměl ubránit a podobné věci, ale nedokázal se pořádně ovládat co se krve týkalo a těchto věcí, měl z toho strach a nechtěl dělat zbytečné problémy.