top of page

„Everyone has a chapter they don't read aloud.”

Rafael Kairos Zanotti2.jpg

Rafael Kairos Zanotti

Pohlaví: Muž

Věk: 18 let

Narozeniny: 12. 12.

Kolej: Magicians

Úroveň: 1. Úroveň 

Hráč: ⊱Nightmare⊰#4968

FC: Lucky B. Smith

Rasa: Anděl

Zajímavosti
  • Miluje sladké, ačkoliv to na něm není poznat. Mezi jeho největším favority patří právě horká čokoláda.

  • Jeho andělská křídla jsou již od jeho narození indigově modrá.

  • Když si nesepisuje básně, tak často vymýšlí texty k písním, kterým pak svým melodickým hlasem propůjčuje život

  • Trpí nočními můrami, během kterých prožívá jistou událost stále dokola a dokola

Rodina

Matka: Odessa Rose Zanotti (Zesnulá)
Otec: Neznámý
Sourozenci: Cassidy Zanotti (Zesnulá)
Partner: -
Děti: -

Charakteristika

Už od pohledu by se dal Rafe považovat spíše za poněkud naivního smíška, jehož tvář snad téměř pokaždé zdobí milý a přátelský úsměv. Na všechny tak nějak bez rozdílu a snad pokaždé se ze všech sil snaží být vždy vstřícný a optimistický. Není ani žádným tajemstvím, že je poněkud zvídavý a roztržitým jedincem, jenž si dokáže hrát snad se vším, co mu přijde pod ruce. Jeho nejčastější obětí se však stává uvolněná nitka u rukávů se kterou má tendenci si neustále hrát. Nebo knoflíky košile, které též nedokáže nechat jen tak bez povšimnutí. Přesto se vždy dovede divit tomu, když se mu jistý knoflík utrhne. Není pak tedy divů, že v očích většiny je považován za spíše dětinské stvoření, jenž jen málo kdo bere skutečně vážně. Však nenechte se zmýlit, neboť není to právě dojem, který nakonec klame nejvíce?

Rafe by se povahově rozhodně mohl řadit spíše mezi společenské jedince, přestože za stoprocentního extroverta ho tak úplně brát nelze. I když rád poznává nové duše a přítomnost ostatních mu nikterak nevadí, až by dost možná někdo i řekl, že mezi lidmi je jak ryba ve vodě. Tak přesto nutně společnost lidí nevyhledává a jsou chvíle kdy si bohatě vystačí sám se sebou a svými myšlenkami. Ačkoliv, tyto chvíle nebývají příliš časté a ve většině případech ho spíše najdete v něčí společnosti. Dost možná tomu i dopomáhá jeho jisté kouzlo a pozitivní energie, která k němu přitahuje jistou pozornost jiných. Nebo na tom má své zásluhy jeho talent navodit během konverzace příjemnou a uvolňující atmosféru? Kdo ví, co ve skutečnosti za tím stojí. Jak už však zaznělo, s druhými se vždy snaží jednat zdvořile a i když patří spíše mezi ty ukecanější jedince, tak mu nedělá problém zmlknout a někoho si jen v tichosti vyslechnout. Když však přijde následně na vážnější témata, můžete být až překvapeni, jak chytrý, empatický a hlavně opatrný tento klučina dokáže být a jak rychle jeho úsměv vystřídá vážná, až ostražitá tvář. Jsou to přesně ty chvíle, kdy se s radostí zhostí role ďáblova advokáta a bude s vámi už jen z principu rozebírat všechny stránky jakéhokoli problému. Někdo by i mohl tvrdit, že má odpověď na každý problém, ale upřímně.. je něco takového vůbec možné? Jistě, že ne.. Přesto se mladík snaží nějak poradit a najít východisko z jistého problému, když je to v jeho silách... No, mnohdy i když to v jeho silách není. S čímž se pojí to, že bez váhání vždy nabídne svou pomoc druhým, nedomýšlí při tom však důsledky své ochoty. A tím pádem až příliš pozdě mu většinou dochází, že jeho pomoci může někdo jen zneužívat. S případnou zradou se mu ale vypořádává těžko a i přesto, že i nadále je danému člověku ochotný pomoci, tak již zůstává vůči dotyčnému nedůvěřivý, kdy než začne někomu znova věřit, tak to může být i běh na dlouhou trať. Nebo spíš.. Získat si zpět jeho důvěru, loajalitu, ale i respekt je už téměř nemožné...

Jak už jistě všem došlo, Rafe není žádný rváč, ale spíše nekonfliktní jedinec. Nemá rád spory a nedělá mu problém přiznat vlastní chybu. Celkově však hrozně nerad ztrácí čas hádkami a nesmyslnými spory. To však neznamená, že by neměl svůj vlastní názor. Jen většinou necítí potřebu o něm otevřeně diskutovat s ostatními a už vůbec ho někomu vnucovat. Rafe by se dal považovat spíš za velmi trpělivého a klidného jedince, kterého nevytočí jen tak něco. Ne že by bylo úplně nemožné ho něčím naštvat, ale stojí to většinou velké úsilí, než mladíkovy povolí nervy. Někdy má však problém postavit se pravdě čelem... A pokud jej někdo zažene do kouta, tak poté hrozí, že se uzavře spíše do sebe a své skutečné pocity skryje před světem. Přestože dovede být v jistých ohledech zatraceně svéhlavý, tak stejně nezapře svou poněkud naivní a provokativní povahu. Ani jisté hranice mu ale nejsou cizí. Takže ano, mladík je skvělý úkaz toho, když se někdo potýká s tím, zda má naslouchat spíše svému srdci nebo rozumu, ale ve většině případech je to právě to srdce, kdo vyhrává.

Minulost

Rafael a Cassidy, dvě andělská dvojčata, jenž bylo již od narození souzeno patřit spíše mezi padlé anděli, kvůli hříchům, kterých se dopustila jejich matka. Ze svých prvních let života si pamatuje velmi málo, kdy i na to málo si přeje mnohdy zapomenout. Bolest, strach, chudoba a život na útěku, kdy si jen matně vzpomíná na všechna ta místa, která s nimi jejich matka navštívila ve snaze skrýt se před hněvem bohů. Hrůzy kterých byly svědky a křivd, kterých se právě jinak velmi milá a empatická žena dopouštěla jen proto, aby její děti tolik nestrádaly. To vše stačilo k tomu, aby to způsobilo jizvy na jeho dětské duši a zanechalo v něm osten prázdnoty. A přestože svá modrá očka nesčetněkrát zvedal v němých prosbách k bohům, zůstávaly jeho prosby nevyslyšeny. Až nakonec svou víru v ně, vzdal úplně...

To vše se ale změnilo jednoho dne, kdy se za svými dětmi jejich matka vrátila se slovy, ať se zvednou a následují jí. Zmatené děti tak bez většího váhání, či tázaní učinily a opustily pomyslné bezpečí jejich dočasného domova. Následovali tak svou matku ruku v ruce, potemnělými ulicemi města, zatímco se jim zima a chlad pomalu zarývala do těla. Celou cestu šli však mlčky a přestože si dodnes vzpomíná, kolik otázek mu v ten okamžik vířilo hlavou, tak zůstávali mlčky. Jen těžko se však zapomíná na tiché mumlání ženy, jenž šla jen pár kroků před nimi. Ostražitý pohled, jimž stále dokola kontrolovala jejich okolí a sotva znatelná trhnutí, kdykoliv se ozval jakýkoliv zvuk. Až tehdy to malému chlapci začalo docházet.. Důvod toho, proč jejich matka měla tak na spěch.. Našli je. A nemýlil se... Dodnes jej ve snech pronásleduje okamžik a tvář muže, který jeho matce při plném vědomí uřezával křídla, zatímco se její křik nesl prázdnou ulicí. Stejně tak jako již nikdy z hlavy nedostane okamžik, kdy se mu jeho dvojče vytrhlo a zatímco on dál zůstával ochromeně sedět za jednou z beden, tak se jeho sestra vrhla na lovce ve snaze zachránit jejich matku, což stálo život i jí samotnou. To zda je mohl tehdy zachránit, či měl zemřít raději s nimi je otázka, kterou si pokládá pokaždé, když spaří svou tvář v zrcadle. Jedno však bylo jasné.. On byl jediný, kdo té noci zůstal naživu.

Uplynulo pak ještě mnoho let, během kterých se mladík protloukal životem. Poznával to dobré, přestože byl i nadále doprovázen i tím zlým, než se nakonec dozvěděl o škole. Neváhal tak a pod vidinou nového začátku a naděje na vykoupení nastoupil jako jeden ze studentů Magicians.

bottom of page