Bayshore Institute
„Faith is the bird that feels the light and sings when the dawn is still dark.”
![Lyoner Aqanario.jpg](https://static.wixstatic.com/media/c94692_599351f9be9344979ff9f9a94bc617ef~mv2.jpg/v1/fill/w_333,h_474,al_c,q_80,usm_0.66_1.00_0.01,enc_avif,quality_auto/Lyoner%20Aqanario.jpg)
Lyoner Aqanario
Pohlaví: Muž
Věk: 26 let
Narozeniny: 18. 8.
Kolej: Alchemist
Úroveň: 1. Úroveň
Hráč: Kris#3760
FC: Henry Zaga
Rasa: Fénix
Zajímavosti
-
Není dobrý plavec, má strach z hluboké vody.
-
Na levé ruce nosí náramek z korálků slunečního kamene.
-
Je velký milovník lékořice, mentolových žvýkaček a pendreků.
-
Rád tvoří vyřezávané sošky či jiné dekorace ze dřeva.
-
Často si barví své přirozeně hnědé vlasy.
-
Přátelé ho oslovují Lyone či Nero. Jedině rodiče mu říkají Lyonere.
-
Zápěstí pravé ruky zdobí černé tetování plápolajícího ohně, zatímco na druhém má tvar dorůstajícího půlměsíce.
-
Stará se o veverku jménem Evee.
-
Založil bratrstvo Strážců Plamene, kteří se zabývají studiem starodávných elixírů a magických artefaktů.
Rodina
Matka: Issandra Aqanario
Otec: Jorah Aqanario
Sourozenci: Raelyn & Irisandra Aqanario
Partner: xxx
Děti: xxx
Nejlepší přítel: Finnick Watford
Charakteristika
Nebylo překvapením, že tento dospívající mladík patřil k lidem, za které mluvil v první řadě hlavně jejich fyzický vzhled, a možná proto působil jako někdo, jehož přehnaná sebedůvěra a ego sahalo pořádně vysoko. To sice nebyla úplně tak zcela mylná domněnka, ale na druhou stranu se ani zdaleka tolik nepodobal egocentrickému idiotovi typu princ Krasoň.
Oku lahodící vzhled společně s komunikačními dovednostmi mu často otevírají dveře a možnosti, co jiným zůstávají většinou zavřené. Mohla za to asi především ona chlapcova přirozeně okouzlující povaha, jenž v ostatních nenápadně hezky krůček po krůčku vzbuzovala cosi, čemu se říká důvěra. S tou později mohl on naložit dvěma způsoby. Buďto vzájemné pouto nadále rozvíjet a ještě víc jej prohloubit, čímž mohl navázat v životě skutečně opravdu blízké přátelství nebo naopak té vybudované důvěry sprostě využít, aby prostřednictvím ní dosáhl toho, po čem touží, případně tak získal alespoň nějaký ten cenný benefit.
Odmalička z něho rostl mimořádně všestranný společník, co umí nejen pobavit, ale zároveň i vést hodnotnou konverzaci, pokud se například ocitne uprostřed situace, která vyžaduje jakousi patřičnou úroveň.
Přestože se řadí spíše k těm extrovertnějším jedincům, tak za vámi rozhodně nepoběží, aby se seznámil nebo jen tak bezduše poklábosil. Zpravidla bývá totiž nemluvný, skoro až odtažitý během rozhovoru s méně známým či zcela neznámým člověkem. Jakmile si však toho dotyčného pustí k tělu blíž a postupně se skamarádí, chtě nechtě mu časem odhaluje veškeré své světlé i stinné stránky, protože jedině takhle zůstane už navždy obklopen lidmi znající i to nejtemnější zákoutí jeho duše do skutečně hloubky a ne těmi hady, kteří při něm stáli na výsluní, ale jen co se začaly snášet temné mraky, tak bez pomoci utekli.
Okolí si na něm nejvíce cení toho, s jakým odhodláním a neutuchající vírou odjakživa bojuje za spravedlnost, leč měl šanci uspět mnohdy snad více než mizivou. Nikdy ho to ale neodradilo, všemi možnými i nemožnými prostředky dál usiloval o to, aby každé napáchané zlo bylo náležitě potrestáno, stejně jako každé vykonané dobro bylo odměněno.
Mezi ostatními vrstevníky vyniká především svou vrozenou inteligencí, strategickým uvažováním a také všeobecnými znalostmi, díky nimž si k němu chodí spousta studentů i profesorů pro radu. Tu jim milerád za nějaký ten menší úplatek klidně poskytne, protože jak je dobře známo, tak zadarmo přece ani kuře nehrabe. A on je přesně tím typem, co se zapojí do aktuálního dění výhradně až tehdy, kdy z toho kouká onen tížený profit. Vzniklé konflikty řeší většinou slovně a s ledovým klidem, ačkoliv se sem tam stane, že to uvnitř něj nekontrolovatelně vybouchne.
Jako rachejtle se slabě doutnajícím knotem, která zdánlivě nepůsobí nebezpečně, dokud nedojde ke zkratu, jenž nás přesvědčí o její síle.
Stejné to bylo s ním. Vzbuzoval možná dojem nekonfliktního chlapce, ale jakmile jeho pomyslný knot trpělivosti během hádky dohořel, tak v něm výjimečně nahromaděný vztek i dokázal probudit běsnící zvíře, co zcela podlehne té destruktivní a ničivé síle. V ten daný moment nemá totiž sebemenší problém ze svého protivníka vymlátit duši či mu jinak fyzicky ublížit, ačkoliv spíš mnohem raději volí mírumilovnější řešení.
Je ambiciózní, ctižádostivý a nesmírně tvrdohlavý. Má rád poslední slovo a nesnáší, když se mýlí nebo podlehne méně zdatnému soupeři, což potom vnímá jako své osobní selhání, za které se nejprve stydí, než se ho zmocní nepopsatelná touha, prohru odčinit a uzmout zpět vítězství.
Nesnáší zbabělce a lhaní, byť ani on sám není svatý. Od dětství uměl dobře manipulovat s lidmi, hrát si se slovy a nepřímo tak přimět druhé, aby dělali to, co chce, aniž by si to třeba oni sami vůbec uvědomovali.
Oplývá cynickým, lehce ironickým smyslem pro humor, při čemž z úst vypouští jednu provokativní poznámku za druhou, obzvláště pokud mluví s blízkou osobou, kde nemusí potlačovat svou přirozenou drzost.
Jeho pevné objetí poskytuje druhým maximální pocit bezpečí a pochopení, jako by jim dával najevo, že se k nim nikdy neotočí zády. Přesně takový on byl.. Tvořil si pouta výhradně na celý život, pakliže se tedy nestalo něco natolik významného, co by vše od základu změnilo.
Minulost
Bylo nebylo, malé šlechtické panství, kde se během prvního letního úplňku narodila matce zdravá dvojčata jménem Lyoner a Raelyn. Pocházeli z mocného rodu, jimž v žilách kolovala krev bájného ptáka Fénixe, který mohl vzplanout ohněm a znovuzrodit se ze svého popela. Kromě dvojčat rodina za pár let přivítala další nový přírůstek, jímž byla Irisandra, co narozdíl od starších sourozenců měla jiného biologického otce, a proto nepatřila k té stejné ohnivé rase, nýbrž k vlkodlakům, mezi které se řadil ostatně i dívčin otec. Pro náš odvyprávěný příběh byl však ze všech nejdůležitější Lyoner Aqanario, nejstarší syn rodu a zároveň onen vyvolený, co se měl stát hlavou rodiny po případné otcově smrti. Během dospívání si vybudoval největší vztah se svou matkou. Zejména pro to, že z její strany cítil odjakživa nefalšovanou lásku a náklonnost, což rozhodně nešlo říct o Jorahovi. Ten svého syna psychicky ponižoval a vychovával stylem, že chudák chlapec měl ještě dodnes občas pocit, jako by byl ve skrytu duše špatný člověk. Otec ho totiž často nutil ubližovat nevinným zvířatům, což z něho mělo údajně udělat skutečného muže, aby na něj směl být Jorah konečně pyšný. Lyon si přál jenom otcovu lásku, proto nadcházející roky dobrovolně dělal ty věci, na které bohužel ani zdaleka teď není pyšný. Takové, co se mu stále i dnes připomínají v těch nejhorších snech.
Jednoho dne se plavil společně s otcem a sestrou na palubě lodě uprostřed rozbouřeného moře. Tenkrát zničehonic uhodil přímo do kormidla blesk, díky němuž se stala loď rázem nekontrolovatelnou, což rozpoutalo na palubě lodi nesmírný chaos, jehož výsledkem byla rvačka mezi ním a Jorahem, který po synovi striktně vyžadoval, aby zůstal na svém místě, zatímco Lyon odmítal rozkaz otce poslechnout a vypravil se okamžitě pomoc své sestře. Celá potyčka nakonec skončila tragédií. Jednu chvíli už se zdálo, že Lyon otce definitivně zpacifikoval, jenže ten se odmítal vzdát tak lehce bez boje a při jednom z pokusů vymanit se, zavrávoral a nešťastnou náhodou spadl přes palubu do chladné vody, kde jej rozbouřené mořské vlny zakrátko již nenávratně pohřbili.
Od té doby mu polovina rodina takřka při každé příležitosti připomíná, že to všechno byla vlastně jenom jeho chyba, a proto se časem přestěhoval ke svému strýci, kde našel alespoň částečně onen vytoužený klid a pochopení, aby se ve svých dvaceti letech chudák duševně nezhroutil vzhledem k té prožité vině plné bolesti.
Naštěstí sestra Raelyn neměla stejný názor jako většina rodiny, tudíž s ním nadále zcela dobrovolně rozvíjela i patřičně mnohem více prohlubovala vzájemný sourozenecký vztah. V té době právě Rae nastupovala do prvního ročníku proslulé akademie zabývající se magií, kam ji spolu s mladší sestrou přihlásila matka, jelikož na téhle škole studovali, až na pár výjimek, tařka všichni členové jejich rodiny. Včetně Lyonera, který s pomocí svého strýce nakonec následoval sestry na akademii, kde neúnavně tvrdě pracuje na tom, aby se stal světově uznávaným alchymistou i váženým členem rodu. Díky tomu už by snad i zbytek rodiny uznal, že smrt Joraha byla opravdu jenom nešťastná náhoda a souhlasili s tím, aby se stal Lyoner novou hlavou jejich rodiny.
Studium ho k překvapení všech naprosto uchvátilo. Dokonce do takové míry, že založil vlastní spolek jménem Strážci Plamene zabývající se studiem magických artefaktů, včetně přípravy různých lektvarů či elixírů, což byl ostatně obor, kterému se věnovala i převážná část studentů hájící barvy a hodnoty koleje Alchemist. Momentálně patří k těm oblíbeným jedincům, s nimiž chce být takřka každý za dobře, nejen protože v nich spousta profesorů vidí potenciál, ale také i nejspíš kvůli tomu, že se celkem brzo po jeho nástupu na akademii všude kolem rozkřiklo, že je tím, kdo zabil svého vlastního tátu. To sice není stále nikým potvrzené, ačkoliv ani úplně tak zcela vyvrácené, jelikož tomu Lyon příliš nevěnoval pozornost a málokdo se ho na to zeptal přímo.