Bayshore Institute

Některé příběhy jsou založené na pravdě.. Jako tomu bylo v případě jedné vlkodlačí smečky, jenž se zdržovala v horských lesích, nedaleko malé vesničky. Smečka o níž si její obyvatelé začali brzy vyprávět všelijaké příběhy. Příběhy o dětech luny, kteří se proháněli ve své vlčí podobě okolními lesy a jejichž vlčí zpěv se v noci nesl ke hvězdám. Místní lidé je považovali za své ochránce. Ochránce které jim posílala sama bohyně Imris, aby chránili jejich domov před hrozbami vnějšího světa. Nikdo je však nikdy neviděl na vlastní oči, přestože mnozí tvrdily, že ano. A tak se z příběhů začali časem stávat pohádky a z pohádek, pouhé legendy. Zed však vždy věděl, že právě ony legendy byly skutečně založené na pravdě. Věděl to, neboť kdysi býval jedním z nich.. Jedním z vlků samotné bohyně Imris. Smečka upřednostňovala vlčí život před tím lidským, nebrali na sebe podobu lidí, když to nebylo nutné a kontaktu s lidmi se spíše stranili. Právě tato smečka byla Zedovou rodinou. Zed byl jedním ze tří vlčat, jenž na svět přišlo jako poslední a nejslabší. Aby toho ale nebylo málo, jedno očko mělo vlče jantarově hnědé, zatímco v druhém se mísily barvy dvě, hnědá a smaragdově zelená. Znamení bohyně, aspoň tak tomu říkali vlci ze smečky, on to ale vždy vnímal trochu jinak. Pro některé byl vyvrhel, pro jiné jen vlče odsouzené k záhubě. Jak šel ale čas, Zed rostl a přestože se silou nedokázal rovnat svému bratru, byl schopen držet krok s ostatními vlky. Učil se od starších vlků, jak lovit, bojovat.. Neznal však strasti světa kolem, ani nebezpečí která na něj číhala za hranicemi jejich teritoria. Neznal svět dvounožců a ras v něm ukrytých. To se mělo ale brzy změnit... Jeho spokojený život, však neměl dlouhého trvání. Jednoho dne, když stopoval se svými sourozenci jelena, je kořist zavedla až ke srázu. Zde na povrch vyplula bratrská rivalita, během které ho jeho starší bratr vyhecoval k prvnímu kroku. Mělo jít o snadnou kořist.. Lov, který pro mladičkého vlka měl být hračka. Jen těžko se mu dostává z hlavy obraz jelena a toho okamžiku. Chtěl po něm skočit, sundat ho.. cokoliv, jen aby se mu starší bratr přestal vysmívat.. Avšak až příliš pozdě si všimnul srázu za jelenem. Jen stěží dokázal zabránit pádu do řeky, jenž na něj celou dobu číhala pod srázem.. To poslední co si tak pamatuje byl hlas jeho sestry, jenž v myšlenkách křičela jeho jméno a pak už jen řev řeky, která ho unášela pryč a sílu proudu, který jej stahoval pod hladinu.. Poté už následovala jen sladká, ale přesto děsivá temnota. Na pokraji smrti, jej našel na břehu řeky starý rybář. Neměl na sobě však podobu mladého vlka, nýbrž malého chlapce. Rybář tak neslyšel vzdálený pláč vlků a ve snaze chlapce zachránit jej odnesl sebou do nedaleké vesničky. Byl to právě onen starý rybář, jenž mu vyprávěl o světě lidí a samotě, která ho trýznila. Zed se však zotavoval rychle, což starého muže znepokojovalo a probouzelo v něm jistá podezření, přesto se i nadále o chlapce staral. Učil ho tomu nejnutnějšímu ze světa lidí a na oplátku mu Zed pomáhal s jeho řemeslem. Takto tomu bylo několik dní, než přišla jedna osudová noc... Úplněk, během kterého Zed zaútočil na starce, kterého málem připravil o život. Po tomhle incidentu se nějakou dobu, znova ve své vlčí podobě, jen toulal lesem ve snaze stranit se všem lidem ve strachu, že by znova mohl někomu ublížit. Netrvalo ale dlouho a do cesty mu přišlo menší městečko, kterým v tu dobu projížděl cirkus. Zvědavost mu nedala a on se zatoulal až k samotným stanům cirkusu.. První co ucítil byl strach a bolest, zvědavost však byla silnější a neznámá vůně až příliš lákavá. Sladké.. Tehdy si ale mladého vlka, jenž objevil košík se sladkostmi, všiml principál. Zed tehdy netušil, že byl sledován a před zraky principála tak na sebe vzal podobu chlapce, aby se mu lépe dostávalo k dobrotám. Zmizel však tehdy dříve, než stihl principál cokoliv udělat. Podruhé už ale takové štěstí neměl.. Na léta v cirkusu by nejraději zapomněl, avšak pokaždé když zavře oči, tak znova a znova ve vzpomínkách slyší cinkání řetězů, kdy se vrací zpět do ledové klece, jenž se na nějaký čas stala jeho novým domovem. Léta bolesti, strachu a hrůz, jenž si jen málo kdo dokázal představit. A čím více vlk v jeho nitru vzdoroval, tím horší poté byly následky. Až tehdy také poprvé pochopil, že stříbro pálí a nevinně vyhlížející rostlinka je jeho životu nebezpečná. Byla to právě ona rostlinka, díky které ho principál udržoval v klidu během jejich přesunů do dalšího města. Stačil jen trošek a mladý vlk skoro nevěděl o světě. I v temnotě však lze nalézt jiskřičku naděje a on jí tenkrát nalezl v jistém mladíkovi, jenž stejně jako on, byl pouhou atrakcí účinkující během show proti své vůli. Netrvalo tak dlouho a vzniklo mezi nimi jisté přátelství. Jak křehké ale bylo, mu došlo až tehdy, když mladík z cirkusu utekl a jeho tam nechal.. I on se o to pokusil, narazil však znova na tu prokletou rostlinu. To poslední nač si z toho dne vzpomíná, je strach, vztek a ukrutná bolest po které si přál, aby již znova oči neotevřel.. Někteří však byli jiného názoru.. Dávka Oměje byla tehdy skoro smrtelná, avšak tehdy o jeho život bojovala drobná dívenka, jenž se zoufale snažila udržet mladého vlka naživu. A nebýt tehdy její krve fénixe, jistě by vlk už svá očka nikdy neotevřel.. Co už však zachránit nedokázala, bylo jeho oko, přes které se táhla rána způsobená stříbrným ostřím, což jej částečně oslepilo. Trvalo nějakou dobu, než se zotavil ze všech zranění způsobené magií, a byl znova schopen vystupovat. Někdy se však rány stále hlásily o slovo a bolest se stávala nesnesitelnou. I nadále proto navštěvoval dívku, jenž mu dávala bylinky na utlumení bolesti. A čím častěji s ní Zed byl, tím hlubší pouto se mezi nimi tvořilo. Ani zde mu však osud nepřál.. Další z mnoha bolestných vzpomínek, jenž sebou nese bolestný pláč dívky, která klečela nad nehybným tělem své sestry.. Vše mělo své následky a na místě na kterém byli oni dva, to platilo dvojnásob. Nikdo však již nepočítal s plameny, jenž obklopily dívčino tělo a nemilosrdně spalovaly vše, co se jim postavilo do cesty. Chaos, křik a smrtící plameny, doprovázené vlčím běsněním.. Příliš pozdě však zaznamenal šíp, jenž ukončil dívčin život. Nějakou dobu setrval u těl dvou sester, kdy se nad plameny nesla jedna z vlčích písní. Až poté se vytratil do lesů.. Dodnes je však některými obyvateli města, jenž zahlédly vlčí stín, spojovaný s krveprolitím ke kterému tehdy došlo. Hnán touhou po pomstě pátral po principálovi, který té noci unikl a své bývalém kamarádovi, jenž ho kdysi zradil. Avšak marně.. Nyní jeho kroky směřují na Bayshore Institute, kde nastoupil jakož to student Battelers. A je jen otázka, jakým směrem jej bohyně Imris povede dál..