Bayshore Institute

Minulost

Jako valná většina z jeho rasy, i Mikael vznikl ze spojení démonské a andělské krve. Paradoxem však bylo, že matka démonka, která by podle veřejného mínění měla mít zápornou karmu, se o něj a později i o jeho mladší sestru starala daleko lépe než andělský otec. Příběh jeho rodičů začal už při společném studiu na Bayshore, kde se taky ti dva poznali a zamilovali se do sebe. Když končili studium, byli spolu už 4 roky a přímo před lidmi na ceremonii absolventů požádal Deleron Esmiriu o ruku. O rok a půl později se poté konala svatba, které už se zúčastnil i novorozený Mikael. Původně se sice chtěli ti dva vzít ještě před jeho narozením, ale jelikož se narodil předčasně a měl velmi malou šanci na přežití, rozhodli se, že počkají až na to jak se věci vyvinou. Mikael nakonec přežil a mohl se tedy zúčastnit svatby svých rodičů, ačkoliv si z toho samozřejmě nic nepamatuje.
Ačkoliv start do života neměl zrovna jednoduchý, tak jeho ranné dětství bylo vyloženě jako z pohádky. Milující rodiče, zábava, každý den poznávání něčeho nového... Prostě idylka. Zlom nastal v době, kdy mu bylo 5 let. Jeho rodiče se začali čím dál tím častěji hádat, otec si čím dál tím častěji přihnul a začala na povrch vyplouvat jeho cholerická povaha. Byl také chorobně žárlivý, což v kombinaci s tím jaký byl cholerik netvořilo zrovna dobrý koktejl. Často svoji ženu bil když se rozzuřil, což mohlo být opravdu i kvůli sebemenší prkotině, jako byla například trochu studená večeře, Miky který nebyl dokonale čistý a mnoho dalšího. Jelikož Esmiria vždy silně ctila rodinné hodnoty, snažila se to všechno vydržet a kvůli svému dítěti i přetrpět. Pravda však byla taková, že s každým násilným činem začínala svého manžela čím dál tím více a více nenávidět. Když bylo Mikaelovi 7 let, narodila se mu malá sestřička, která dostala jméno Wintteri. Nejhorší na jejím narození bylo asi to, že nebyla počata z lásky, nýbrž ve chvíli, kdy otec jejich matku v opilosti zmlátil do bezvědomí a poté sexuálně zneužil. Mikael tomu tehdy musel být svědkem, protože si chvíli před onou událostí hrál s mámou v jejich ložnici, ale ta jakmile slyšela řev a těžké kroky svého muže, schovala dítko do skříně s rozkazem, že nemá vylézat ven, dokud bude otec poblíž a musí být potichu. I přes to, jakým způsobem byla dívenka počata, Esmiria svou dceru milovala. A stejně tak i Mikael, který se velice rychle vžil do role ukázkového staršího bratra. Často nedělal nic jiného než to, že byl u kolébky svojí sestřičky a hlídal ji před čímkoliv či kýmkoliv, kdo by jí chtěl ublížit. Což byl většinou jejich otec, který o druhé dítě nestál. Mikael se také velice často začal zastávat mámy i když poté dostal nařezáno právě on. Jemu to však nevadilo, jelikož měl zrychlenou regeneraci a proto se mu rány i modřiny celkem rychle hojily. Jednoho dne u kolébky svojí sestry usnul a toho se rozhodl jejich otec využít. Chtěl se malého nemluvněte zbavit tím, že ji polije svěcenou vodou. Kdyby se tehdy Miky včas neprobudil a nespustil poplach, asi by nedokázala jejich matka včas zasáhnout a malou Wintteri zachránit. Mikael z toho sice odešel se silným otřesem mozku, když s ním otec hodil o skříň a pár zlomenými žebry, jak do něj kopal, ale hlavní pro něj bylo, že se zasloužil o záchranu sestřičky. A právě tímhle činem došla Esmirie trpělivost. Sbalila si svoje věci a i s dětmi odešla za svojí kamarádkou, která byla fénixem. Pro Mikaela byla vždycky tetou, protože jej i často hlídala a měl s ní skvělý vztah. Žena s ochotou vyléčila Mikyho zranění a Esmiria se nakonec rozhodla, že i se svými ratolestmi odejde do domovské dimenze démonů. Nějakou dobu jí sice vydrželo, že chtěla děti vychovávat sama, ale nakonec se rozhodla, že uvěří dopisům svého, v tu dobu už bývalého, manžela ve kterých jí psal, že se změnil a dovolí mu stýkat se s dětmi. Mikael s Wintteri tedy museli vždy jeden týden v měsíci strávit u svého otce i kdyby nechtěli. Jejich matka totiž řekla, že nemůžou vyrůstat úplně bez otce. Mikael to u otce nikdy neměl rád, protože si stále pamatoval co jim všem provedl a navíc viděl, že se táta vůbec nezměnil. Pořád to byl alkoholik a násilník. Kdykoliv však o tom mámě řekl, byl odbyt tím, že se má přenést přes minulost a netahat ji do přítomnosti. Kdykoliv si totiž šla děti vyzvednout, choval se Deleron jako příkladný otec.
Pro Mikaela bylo požehnáním, když nastoupil na Bayshore, protože se tím snížily počty jeho návštěv u otce. Chodil tam vlastně už pouze o prázdninách a to jenom proto, aby ochraňoval sestru, která si stěžovala na jeho chování v těch týdnech, kdy s ní on nebyl. Byl taky tím jediným, kdo se dozvěděl o tom, co přesně otec Wint provedl, ale jelikož jej prosila, aby mámě nic neříkal, tak její přání splnil, ačkoliv se mu nelíbilo. Přimluvil se však u mámy ohledně toho, aby už nemusela sestra za otcem chodit a odůvodnil to tím, že ani jeden z nich už není tak malý, aby nutně potřebovali otce. Navíc řekl, že už se od něj stejně nemají co naučit i kdyby se vůbec někdy uvolil je něco učit. To matka vzala jako validní argument a proto už se žádná další návštěva nekonala.
Vzato kolem a kolem, ve škole byl Mikael šťastný. Dostal se do koleje Battlers kde byl nesmírně spokojený, protože měl prostě zbraně vždycky rád a považoval bojovníky za nehorázně odvážné lidi, našel si dost dobrých přátel napříč všemi kolejemi a byl i dobrým studentem. Vlastně většinou tím nejlepším na své úrovni, co se jeho koleje týkalo. Už během svého studia vymyslel několik nových zbraní. I na škole měl tendenci svoji sestru chránit a častokrát byl na ni nalepený jako žvýkačka, aby měl pod dohledem každého s kým se baví, čímž ji často dost rozčiloval. Nakonec se však po několika výtkách a pár hádkách naučil, že přílišná kontrola není něco, co by jeho vztahu s Wint prospělo, takže se stáhl do pozadí a nechal ji žít vlastní život. I tak však stále platilo, že si k němu kdykoliv mohla přijít pro radu nebo pro pomoc, pokud by ji potřebovala. Život šel dál a i Mikael poznal na Bayshore jednu výjimečnou osobu. Byl to jistý Jinx Hu Li. Stali se z nich nejlepší přátelé ačkoliv mezi nimi vždy bylo něco silnějšího. Mikael si to však nechtěl přiznat, protože se bál toho, že by mohl mít jinou orientaci, než je heterosexuál. Paradoxně se však této možnosti bál jenom kvůli tomu, že otce vždy slyšel nadávat na páry stejného pohlaví. Vždy to u něj byli "za*raní teplouši", "nechutní řiťopichové", "odporné lízačky p*č" a další neslušné názvy. Nejspíš proto se nikdy neodhodlal k tomu, aby se Jinxovi svěřil s tím, co k němu nejspíše cítí. Když dokončil studium, vydal se Mikael na cesty po království. Chtěl pomáhat bezbranným, najít sám sebe a urovnat si v hlavě svoje priority. Měl během té doby i pár vztahů, ale nikdy mu nevydržely. Naučil se z nich však přijmout to kým je a konečně si přiznat, že ženy nejsou nic moc pro něj. Dokázal se s pár z nich vyspat, ale vždy to bylo pouze když se nechal některými přáteli vyhecovat a opil se, ačkoliv za normálních okolností alkohol neměl rád, jelikož nechtěl skončit jako jeho otec. A pak tu byl případ, kdy se jedna žena rozhodla jej zdrogovat a prostě jej více méně znásilnila. To bylo tři čtvrtě roku před tím, než se Mikael vrátil domů. Jakmile se však vrátil zpátky, našel si svůj dům a na slečnu úplně zapomněl, ačkoliv jej to dost dlouho trápilo. Dokonce znovu narazil na Jinxe a po několika schůzkách se mu svěřil s tím, že se do něj zamiloval. Řekl mu i to, že tohle k němu cítil už v době, kdy společně studovali, ale vždy se kvůli vlivu svého otce bál toho, že by mohl mít jinou sexuální orientaci. A jelikož Jinx jeho city opětoval, stal se z nich pár. Netrvalo dlouho a Mikael si Jinxe k sobě nastěhoval, aby mohli spolu trávit více času. Už v té době se jej Wintteri pokoušela přemlouvat k tomu, aby se stal jejím zástupcem, jelikož se stala vedoucí koleje Alchemists. Sice jí to přál, ale její nabídky odmítal, protože si nepřipadal jako někdo, kdo byl měl mladé generaci co předat. Avšak, nakonec se přeci jen nechal přesvědčit a proto nastoupil na Bayshore nejen jako zástupce vedoucí v její koleji, ale také i jako profesor předmětu praktická alchymie, kde mohl spojit alchymii se zbraněmi.