Bayshore Institute

Bastien se narodil dvěma nezodpovědným rodičům, kteří jeho nutné náklady na život nezvládali. Odložili ho v parku zahaleného v dece k jedné z laviček. Měl sotva měsíc, když ho našel náhodný kolemjdoucí. Odnesl ho do nejbližší nemocnice, kde se malého Bastiena ujali. Po svých rodičích dostal jméno, měl ho napsané nějakou fixou na pravém stehnu. Nic víc. Jen jméno a špinavá deka… 
Jeho rodiče hledali, dlouho je hledali avšak bez významu, jakoby se po nich slehla zem… jeho narození nebylo nikde zaznamenané, matka tedy musela rodit doma bez přítomnosti doktora a následného ošetření. Jim to hrálo do karet, ale Bastienovi? Tomu bohužel ne, nemohl to změnit ani ovlivnit…
Dostal se do dětského domova, jelikož už ve svých dvou letech byl hodně agresivní a nevyvážené dítě tak musel být zařazen do domova, kde bylo méně dětí. Kde nevadilo, když se něco dětem stávalo. 
Neměl moc přátel, neuměl si je udržet ani vlastně udělat. Byl spíše samotářský. Mohlo mu být kolem sedmi let, když si ho ostatní z domova vybrali jako jakýsi lehký terč, byl věcně sám, bez nějaké party. Začali ho šikanovat dosti nehezkým způsobem, Bastien to špatně nesl, neuměl se tolika soupeřům ubránit, často končil dosti poraněný. Avšak bylo zázrakem, že jeho původ dokázal tyto zranění hravě vyléčit. 
Vše gradovalo, ve svých dvanácti letech prožil svou první proměnu. Vzteky téměř praskl než se proměnil v draka, v tu chvíli museli zasáhnout už i vychovatelky. Jedna z nich o tomto něco věděla a proto v rychlosti se rozhodla ho oslabit, vzala zlatý podstavec na svíčku a zkratka ho jím bodla. Několikrát za sebou, Bastiena to donutilo se proměnit zpět v obyčejného kluka. Nestihl napáchat žádné větší škody. Ovšem se sám sebe zalekl a z domova jednu noc utekl. Zůstal žít na ulici, až tam potkal pár přátel, i nějakého postaršího muže, který se ho ujal. Vzal ho do svého menšího bytu, bral ho jako syna. Pomohl mu s výchovou, avšak později zemřel, Bastien tedy ve svých patnácti osiřel již znovu… Zůstal v bytě sám, bylo to nepříjemné, cítil, že na světě opravdu nikoho neměl, nikoho, kdo by zůstal nastálo… Našetřené peníze jeho “otce” začaly rázem mizet, později neměl pomalu ani na nájem v bytě. Musel začít něco dělat, proto se zkusil sám vrátit k řemeslu, kterého ho stihl ten muž naučit. Byl sice starší, ale pár přátelům občas spravoval auta. Bastien byl vždy u toho, byl zvědavý… teď se mu to hodilo. Z garáže nedaleko bytu, kterou dostal po dědickém řízení si otevřel menší dílnu. Nakonec se i kšefty začaly hrnout, šlo mu to. Často si z aut, když je zákazníci dovezli bral jejich zapomenuté věci, buď si je nechal nebo později prodal za pár babek navíc. 
Kradl i v obchodech, z nočních barů odcházel bez placení, nerad prostě utrácel i když na to třeba měl. Prostě si držel peníze. Začal žít sexuálním životem, holky se k němu vcelku měly, samozřejmě toho zneužíval, samotný sex si dosti oblíbil. Střídal holky jako ponožky, nezažil lepší pocit než s nimi.
Ovšem později, když měl kolem dvaceti třech let se již lehce vyklidnil. Samozřejmě sukně rád provětrával i nadále, ale už to nebylo to stěžejní, chtěl se i trochu změnit, navíc takové ty noční party ve městě už nebyly pro něho…
Našel si nedaleko v lese menší jezírko, bylo klidné, začal si užívat přírody a její krásy… jakoby to snad do teď neviděl. Často se rval, vždy buď vyvolal hádku nebo se do nějaké přidal a tak nějak to potom už šlo samo. Ale naopak do přírody se šel vždy vyklidnit.
Ovšem jednou u jezírka potkal dívku, byla… nádherná. Byla tak nesmělá, tak plachá… Bylo zvláštní vidět a poznat někoho tak odlišného… 
Lákala ho, líbila se mu, přitahovala ho. Po několika setkáních plných seznamování se a smíchu.. se jejich přátelství přehouplo v něco víc, začali spolu spát. 
Bylo to tak spontánní, z toho jak se projevovala by nikdy neřekl, že se spolu vyspí. Byla zcela jiná než holky z baru, to se mu líbilo asi nejvíce. 
Jmenovala se Tanith, Tani… okouzlila ho, dostala se mu pod kůži. 
Scházeli se u jezírka, ale později?.. Dovedla ho i k sobě domů, chtěl ji vzít i k sobě, dle toho, co vše říkala to měla doma zajímavé, dalo se tomu říkat domov vůbec?.. 
Navštěvoval ji později už snad jen doma, buď si povídali, nebo si spolu užili dalších milostných radovánek.
Ovšem jednou, když odcházel ho zastavila jiná dívka. Mluvila s ním, dělala na něho oči, tohle už znal. 
Ale nebyla ani z poloviny tak nádherná jako Tani, uvědomoval se, že se do ní zamiloval, proto tu další dívku odmítl a odešel domů. O několik dní později, když se za Tanith znovu zastavil je nejspíš ta dívka musela vidět. Nedovedl si jinak vysvětlit jak na to šlechtic, jak mu říkala na vše přišel. 
Byl svědkem jak na ni křičel, začínal mít vztek, chtěl ho roztrhat na kusy. Ale jeho muži ho vyhodili z domu. Mávali před ním zlatem, tou největší slabinou. 
Musel něco vymyslet, a taky vymyslel, přelstil je tím, že se tedy vydal pryč, ukryl se však. A když zalezli zpět dovnitř tak se nepozorovaně dostal za Tanith. 
Oznámil ji, že ji pomůže, že zařídí, aby byla v bezpečí, že se o ni postará. V rychlosti ji řekl, aby v určitou dobu přišla k jezírku, kde se dřív setkávali. 
Utekl poté přes les k sobě domů, v rychlosti se balil, vybral všechny našetřené peníze, co doma měl. 
Chtěl s ní utéct, co nejdál. Byl odhodlaný se o ni postarat, byla jakýmsi světlem v jeho životě. 
Na domluvený čas již čekal u jezírka, netrpělivě ji vyhlížel, měl o ni strach. Čekal už půl hodiny a Tani nikde, sledoval pořád hodinky. Následně se vydal ji hledat, musel ji najít, co když se ji něco stalo nebo nezvládla utéct?.. 
Vrátil se i k sídlu, kde bydlela, ale tam byl rozruch, nejspíš ji taky hledali. V tu chvíli si uvědomil, že zůstal znovu sám. Světlo, které s ní viděl pohaslo. 
Jak mu to mohla udělat?.. Kde byla? Vždyť ji říkal, že se o ni postará… 
Vrátil se ještě zpět na smluvené místo a ještě čekal, ale ona se nikdy neukázala…