Bayshore Institute
„Break me down as you please, but you can't wipe my smile.”
![nerobasta2.jpg](https://static.wixstatic.com/media/c94692_8d320298240e47bdaaf044cfc6288d99~mv2.jpg/v1/fill/w_474,h_474,al_c,q_80,usm_0.66_1.00_0.01,enc_avif,quality_auto/nerobasta2.jpg)
Nerobasta Machenteau
Pohlaví: Žena
Věk: 100 let
Narozeniny: 29.4
Kolej: Alchemist
Úroveň: 1. Úroveň
Hráč: Taylor Destencibles#3328
FC: Maria Amanda
Rasa: Anděl
Zajímavosti
-
Vznikla jako potomek příšerného hříchu. Její otec však nikdy nebyl za něj potrestán
-
Její hlas působí neskutečně melodicky a každého dokáže uklidnit
-
Bojí se snad všeho, ale přesto chce pomáhat lidem
-
I kdyby jí někdo měl zabít, tak stejně bude pomáhat
Rodina
Matka: Alexandra Machenteau
Otec: Neznámý
Sourozenci: Nemá
Partner: -
Děti: -
Charakteristika
Nerobasta již na první pohled působí andělsky, tak vznešeně že by snad nemohla její aura být zkaženou, že by se snad nikdo nemusel bát s ní promluvit. A ona to je pravda. Je hrozně naivní, lehce uvěří jakékoliv pohádce, kterou jí je kdokoliv schopný nakecat. Nikdy nepřemýšlí nad tím, že by ostatní byli schopni lži. Až moc naivně věří čemukoliv co ještě neviděla, hlavně co se týče lidského světa. Je milou, neustále se usmívající andělkou. Jako kdyby byla dítě s neskaženým pohledem na svět. Nikdy neodmítla něčí prosbu o pomoc, ať už to bylo jakkoli nesplnitelné. Nehodlala to vzdávat, dle jejího myšlení se cokoliv dá splnit, jen to chce to správné odhodlání. Je křehkou duší, jakékoliv zvýšení hlasu v její přítomnosti jí dožene k slzám. I kdyby se to netýkalo její osoby. Někdo by jí měl chudinku naučit mít hroší kůži. Jinak tento svět bude ještě větší bolest než se zdálo. Vyrostla naprosto izolovaná od okolního světa a hlavně od světa lidí. Takže neví ani základní věci, jako je rozdělení postavení a nebo cokoliv o démonech. To bylo rovnou zakázané a ona nikdy neměla srdce na to od matky zjišťovat cokoliv více. Možná kvůli tomu je lehce pomalejší. Ale co se musí vyšvihnout jako její nejlepší vlastnost je její velká dávka empatie a vcítění se do druhých. Jako kdyby to byl její přirozený talent od narození. Vždy umí rozpoznat jak se druhá osoba cítí a co by bylo nejspíše nejlepší udělat. Její tichý hlas je konejšivý. Pohladí po duši osoby se kterou se snaží hovořit. A co se týče zájmů, vždy se zajímala o květiny. Miluje je všechny, nehledě na to co to je za druh květiny. Dle ní jsou všechny nějak unikátní. A pak taky hrozně pěkně zpívá, matka jí za to vždy chválila a když se necítila nejlépe, prosila její dceru ať jí ukolébá svým zpěvem ke spánku.
Minulost
To jak Nerobasta vznikla je důvodem její a matčiny izolace. Těsně poté co dokončilasvou cestu akademií a stala se právoplatným andělem se Nerobasty matka setkala s jedním mužem, který jí tak akorát zneužil. Líbila se mu, měli spolu pár plnit hned první úkol který jí byl přidělen a on jí po návratu udělal to nejhorší co se ženě může stát. Ano, opravdu jí znásilnil a aby toho nebylo málo, vzniklo z tohoto nemilého aktu dítko. Její matka se nikdy nemohla přimět k tomu, aby svou dceru nenáviděla. Milovala jí, byla jejím pokladem. A aby dcerku nepotkal stejný osud tak se izolovala dál od společnosti andělů, od těch kteří jí nebyli schopni podat ani pomocnou ruku když to nejvíce potřebovala. Svou dceru se snažila naučit vše co se za ten svůj krátký život zde věděla, ale chtěla jí ochránit od toho všeho zla, které zde mohlo na ní číhat a tak se jí nezmiňovala o lidském světě kde se narodila a vyrůstala, tajila fakt že dříve byla zneuznaná. Tajila fakt že existují démoni, co by dceři mohli svou podlostí tak akorát ublížit. Vychovala jí v tom, že prostě existují jen ony dvě, nebe patří jim. Dcerka jí kladla otázky na to, proč vlastně nemá druhého rodiče a to matce akorát více ubližovalo. V ty dny kdy se její matka zhroutila poznávala, že svět opravdu není krásným místem a tak se raději už neptala. Přijala fakt že některé věci jí budou zatajené a je lepší se po nich nepídit. Ve dny, kdy matce nebylo skutečně nejlépe se o ní zase starala ona. Tak jak to několikrát viděla u své matky. Když jen plakala a nedalo se to utišit, byla tam a zpívala jí písně ze země, které jí matka naučila. Když nebyla schopná se ani postavit bolestmi, tak jí po lžičkách krmila různými polévkami které připravila. Jenže pak se dozvěděla o akademii. Matka se prořekla. Dny a noci jí usilovně prosila, aby mohla jít mezi své vrstevníky. Až se matce dcery sželelo a poslala jí tam pod příslibem toho, že neřekne o jejich minulosti ani slovo.