Bayshore Institute

Malý Riven se narodil páru ve společnosti výše postavených draků. Jeho otec nepatřil k nejmilejším lidem pod sluncem, avšak výchovu chlapce vedl řádně. Matka se starala o jeho vzdělání, ale do výchovy otci nijak nezasahovala.
Již v tomto období se rozvinula i většina jeho momentálních návyků. Musel držet krok nejen s otcovými stále se zvětšujícími nároky na svou osobu, ale také se svými vlkodlačími kamarády. Většinu života strávil pod noční oblohou a s partou podobně nadšených dětí. Vše se ale změnilo s druhým těhotenstvím jeho matky. Nechápal, proč najednou vídá doma vždy jen jednoho rodiče ani proč se matka najednou upoutala na léky. Co věděl bylo, že to není dobře. I otec chodil domů více strhaný a po desátém jaře, které Riven prožil na jednom jediném místě, za celý svůj život, přišlo definitivní rozhodnutí - stěhování. Rivenovi nikdy netrvaly jazyky moc dlouho, rád se učil a vzhledem k tomu, že od malička byl k mluvě hned dvěma jazykům, kvůli kořenům své matky, šlo mu to rychle. Hned první rok po čistě domácí výuce- právě kvůli náhlé změně jazyka- se dostal do skupinky mládeže neohrožených klučinů. Tehdy ještě nevěděl, že lézt bez jištění po jeskyních a skalách a přeskakovat z jedné na druhou by mohlo mít za následky smrt. Vůbec si neuvědomoval, jakému nebezpečí se při sázkách udatnosti navzájem vystavují. V čem se podporují... Vše eskalovalo zhruba v tu dobu, kdy jsou dnešní děti nejčastěji v osmé třídě. Rivie, tehdy přezdívaný jedině Nikita, aby i jménem zapadl do rozdílného světa, opět namísto odpoledního vyučování opustil spolu se svými nejlepšími kamarády budovu podobnou dnešním školám a společně se vydali se k jednomu místu, kde bylo skal hodně, ale možností spadnout tam bylo ještě více. Jen pár metrů od školy byl les a hluboko v něm několik zemětřesením ropukaných skal... Doslova si říkaly o to, aby je kluci vyzkoušeli.
Nahoru se dostali až příliš snadno a tam se navzájem hecovali k tomu, kdo bude první. Další pitomá zkouška odvahy. Jenže zkuste si ve čtyřiceti pěti metrech nad zemí stát na okraji kluzkého obrovského šutráku a dělat, že se té tři metry široké propasti mezi vámi a druhou takovou rozvaleninou, kam se chcete dostat, vůbec nebojíte... Ale nakonec to skutečně padlo.
Rozlosováním sirek se odstartoval nedomyšlený boj o přežití s jedním jediným pokusem. První- o dva roky starší Jenn to skočil. Stejně tak i sám Riven, Nikita, s Alexejem. Jenže nahoru lezli čtyři, dolů se sevřenými hrdly a slzami v očích už jen tři. Christian, teprve dvanáctieltý klučina, Rivenův mladší bratr, svůj boj nepřežil a před zraky svých kamarádů a bratra se proletěl a tvrdě přistál na zemi pod nimi. Pozdě hledat viníka, pozdě trestat, pozdě litovat. Tehdy se o všechno to připravili jediným špatným rozhodnutím...
Následovalo o dost krušnější období. Kluci z místa utekli, což znamenalo další trestné body a jen to více roztáčelo kolotoč, do kterého už dávno předtím nastoupili. Nemluvě o tom, že malého bratra hledalo celé město několik dní. Nikdo z nich se totiž nepřiznal. Nikdo z nich neřekl, že byl ten den s nimi...
Jenn, jakožto částečně právně zodpovědný, byl ihned odebrán rodičům a takřka po třech měsících převezen na jeden z nejtvrdších výcviků v celé zemi. Alexej s Rivenem byli posláni do armády kousek od města, kde se to celé změnilo.
Až zde začal pravý boj o přežití, který si dříve vyhledávali dobrovolně. Tam přežil opravdu jen ten nejsilnější. Po druhém měsíci, kdy ho pohoršení rodiče neočekávaně navštívili, začal jeho otec boj proti takovému trestu. Riven v tu dobu už nebyl tak hrdý, výřečný a jemný chlapec... Změnil se a to ne k lepšímu. Sám sebe pořád obviňuje z toho, kolik toho TEN den podělali. A ještě více z toho, že tam bratra vzal s sebou. Přesto se díky otcově pomoci dostal na Vánoce k možnosti, že zbytek trestu si může odpykat ve tvrdším výcviku mimo tuhle krajinu. Ano, správně - další stěhování.
Se šrámy na duši i těle odsud odešel, jelikož si udělenou povinnou službu u armády již odbyl, a s velkou přímluvou rodičů byl přijat ke studiu na této škole.