Icelius Magnus Ravenclaw

„If you're a true warrior, competition doesn't scare you. It makes you better.”

Pohlaví: Muž

Věk: 30 let

Narozeniny: 3.1

Kolej: Battelers

Úroveň: 1. Úroveň

FC: Kevin Creekman

Rasa: Vlkodlak

Hráč: Taylor Destencibles#3328

Zajímavosti

Nenávidí svého biologického otce
Začíná u něj slepota. Zhoršuje se mu zrak
Tetováními zakrývá jizvy.
Jeden čas se učil jazyk víl. Nešlo mu to nikdy.

Rodina

Matka: Siriah Avarossa
Otec: Kindred Ravenclaw
Sourozenci: -
Partner: -
Děti: -

Charakteristika

Jak by jsme si představili tohoto mladého muže, co si prožil opravdu hodně? Po té co protrpěl ztrátu rodičů se jeho povaha opravdu moc nezměnila. Nikdy nedošlo k závažnější změně ať už se dělo v jeho životě cokoliv a jak se tedy vlastně chová? První jeho povahový rys, kterého si lidi opravdu všímají je to, že je neuvěřitelně milý a k nikomu v nouzi by se neotočil zády prostě by to nedokázal ani kdyby hrozilo nebezpečí jemu, přeci jen kdo by to dokázal kdyby někdo měl oči plné slz a ostatní ho přehlíželi? On by vždy ten kdo se o takové lidi staral přesto, že jeho život nebyl nejlepší a on měl zrovna v očích sám slzy tak se raději staral o další lidi než aby se snažil utěšit sám sebe možná kvůli tomu se dokázal tak nádherně již od dětství rozvinout jen byla škoda, že se hrozně bál větších davů, ale má to své vysvětlení. Když byl ve větším davu a měl před nimi mluvit tak se rozklepal a nebyl schopen ani slova kvůli šikaně, kterou si v dětství prožil, přeci jen to není nejmilejší způsob jak dítě připravit na život. Vždy když je ve větších davech tak byl nervózní a nic moc mu nepomáhalo musel se naučit lidi okolo sebe ignorovat, ale stejně do nich prostě neumí jít což mne přivádí na další jeho bod chování a to je to, že je někdy až moc nervní takže mu většinou nic pak nejde. Přeci jen tento mladý muž nebude zase tak bezchybný, když je nervní třeba když píše něco důležitého tak tam nadělá tolik chyb, že to není ani možné a lidé nad tím nevěřícně kroutí hlavou. Každému se, ale někdy nevaří když je nervózní a tak si z toho ani on moc nedělá hlavu, přeci jen žijeme jen jednou a on se podle toho hesla řídí opravdu velice moc. Možná sem schválně zapomněla, že pokud mu něco hodně moc nejde tak je pak naštvaný a má chuť vše okolo sebe rozmlátit což se i párkrát stalo, když byl ve stresovém prostředí. Nuže, ale nebudeme odbíhat v povaze k minulosti na to jsou jiné kolonky, které se pak budou muset vyplnit texty, které se pak někdy budou moc ještě více rozepsat. Dalším takovým překvapením je ochota, kterou on zrovna překypuje. Kdyby jste od něj chtěli kdykoliv pomoc tak on vám bez keců pomůže a to si nedělám srandu. Ano, vím že každému se někdy nechce, ale on to bere jako svůj příděl takže by se dalo říct, že je i tento mladík blázen přeci jen kdo by pomáhal neznámým lidem, kteří ho poprosí o laskavost? Přeci jen k němu samotnému hodně lidí moc laskavých není a tak se on snaží starat o to, aby to malé procento jich dokonale zvyšoval jelikož právě jeho bych uvedla jako takového ochránce pokud se vám něco stane, přeci jen se to v jeho minulosti na několika místech ukazuje jaké to je být takový ten ochránce všech a starat se o jejich blaho hlavně pokud tu osobu miluje. Nuže, ale jinak jdeme zpátky k těm vlastnostem jelikož tento mladík jich má v sobě ještě hodně stejně jako sestra je velký snílek, který by byl schopný svými sny budovat hrady a zámky, přeci jen když se ve svém věku chová jako dítě v velkou fantazií se není čemu divit, že se snílek možná proto by byl skvělým otcem jen je u něj problém, že i když se snaží nemůže se některých masek zbavit tak si je pojďme představit. První maskou, které se nemůže zbavit je ulhanost. Ano i někdo takhle milý dokáže lhát vám do očí jen, aby jste ho nechali žít si svůj život, když mu nebude zrovna nejlépe. A ano lže zrovna nejčastěji o jeho stavu a lhář je docela dost dobrý takže se není čemu divit, že mu to někdy lidi prostě uvěří a nechají ho v s tím jeho trápením jen tak žít ve svém světě. Vlastně to, že vám lže dokáže poznat jen ten kdo ho zná jen podle pár aspektů a tím je tón jeho hlasu a to, že se začne více a více mračit, bůh ví proč to dělá, ale přeci jen tu někdy nějaký ten důvod možná bude, třeba že se sebou není spokojený? No bůh ví, co se mu v jeho makovici honí. Dokáže si z lidí za jakékoliv situace dělat srandu a proto jsou některé rozhovory s ním nepříjemné. Další jeho maskou je docela dost dobře předstíraný nezájem o nějaké věci i když to tak není, přeci jen si přiznejte, že jste to někdy taky udělali jen aby se vám kvůli tomu pak něco nestalo a on to dělá docela dost často jen, aby se třeba na něj něco neprovalilo, přeci jen v sobě má nějaké ty špatné vlastnosti, které nikdo nepoznal jak se mu zrovna tohle zase povedlo a jednou z nich je zrovna krutost. Ano, tenhle mladík je někdy docela dost proměnlivý hlavně pokud v sobě má alkohol to se pak z gentlemana stane něco jako bestie lačnící jen po ženském těle nebo násilí a je po srandě. Začne té osobě pod sebou ubližovat nebo si jí brát bez jejího souhlasu a po skončení aktu je většinou ještě tak hodinku ve stavu přechodu mezi jeho dvěma fázemi chování. Nikdo netuší proč se z ničeho nic takhle začne chovat, ale po té co se tak stane se o toho člověka začne zajímat ještě více a chce mu znovu pomoct přeci jen nechce, aby s ním byl někdo v křížku. Nuže i po tomhle všem co si tu osobu uklidní nebo neuklidní bych chtěla dál pokračovat v povaze jelikož Icelius je gentleman také jak sem již zmínila. Pokud nemá tu hroznou náladu tak se ženě snaží co nejvíce pomoct a pokud se mu nějaká zalíbí tak se jí snaží snést modré z nebe a chová se k ní jako by byla jediná na tomto světe, přeci jen je to spíše takové to trdlo, co se na ní snaží zapůsobit úplně vším. Většinou jí skládá nějaké ty básně, které v sobě obsahují miliony zamilovaných slovíček nebo pokud to píše v té úchylnější náladě tak plné sexuálních narážek, ale spíše jsou tam ty zamilovaná slovíčka. Pokud se jedná o rodinu tak pro tu by se rozkrájel, přeci jen není nic důležitějšího než rodina a kvůli ní by šel i na konec světa. Mezi jeho zájmy pokud to sem tak mohu napsat patří psaní básní. Hra na klavír mu jde opravdu geniálně a mnozí o něm říkají, že je hudební virtuos. Střílení z luku je vlastně jediný koníček, který mu vydržel již od dětství a to samé platí k jeho zájmu o celá sport. Tak co by byl celý Ice, mladík který by své srdce nejraději

Minulost

Icelius se narodil rodičům, kteří nebyly zcela ideální na výchovu dítěte. Jeho matka byla slepá díky nehodě, co se jí stala v dětství, však slepota byla v jejich rodině na tolik, že nejspíše bude i Icelius slepým. Jeho otec byl zrádce své rodiny, někdo kdo by si nezasloužil se ani množit. Oba však byly z rodů, které znal každý na tom území, jen se ztratili do vyhnanství. Jejich partnerství nebylo dokonalé, však spojovala je jejich vlkodlačí krev, která se předala i jejich potomkovi. Žili v krajině, kde sníh většinou ležel od října a roztával pomalu až někdy v květnu. Proto když se jim potomek narodil, pojmenovali jej Icelius po hrozném počasí, které tam panovalo. Po dobrém příteli otce dostal jméno Magnus. Nebo spíše... ono je to těžší, ale i když se to nezdá, jejich rodinný přítel byl kněz. Nuže, Icelius vyrůstal hlavně s matkou, která se o něj starala jak mohla. Starala se o něj lépe než sama o sebe, snažila se kvůli němu i vařit kvalitně, což pro slepého člověka moc dobře nejde, často měla rány na rukou či jinde po těle, které jí mladý Icelius musel léčit obvazy, bylinnými mastmi či různými čaji. Chlapec však díky lykantropii byl nezvladatelný, vlk uvnitř něj se probouzel více a více. Otec jej proto brával trénovat a krotit netvora v něm. Však... jednoho dne se všechno rozplynulo. Začala sněhová bouře a zastihla zrovna rodinu na vycházce. Nebylo vidět ani na krok, mladý chlapec, který ještě před chvilkou sledoval jak podivně se ptáci chovají pěkný kus od rodičů najednou neviděl ani na krok. Jejich volání odnesl vítr, stejně tak jako chlapce. Šel dál, neslyšel ani křupání sněhu pod jeho nohama. V té bouři si nevšiml ani toho, že vstoupil na zamrzlý rybník. U břehů byl led natolik pevný, že jej udržel, dokázal dojít skoro až doprostřed, jenže křupnutí pevné půdy pod jeho nohama znamenalo jediné, led jej již neudržel. Propadl se ihned do ledové vody. Poslední co viděl bylo jen světlo skrz miliony vloček sněhu, které bylo nad hladinou jezera, který okolo něj měl své hnáty. Probral se až o pár hodin později. Ležel u krbu ve kterém poklidně praskal oheň. "Jsem ráda, že si už vzhůru." Ozval se hlas, který zněl z houpacího křesla. Otočil se za ním a spatřil ženu se zrzavými vlasy a hnědým korzetem a bílými kalhoty, jak kouřila dýmku. "Kdybych tam nebyla chlapče, byl bys už dávno mrtvý. Co tě to napadlo? Lézt v bouři na jezero. Měl si jít k tomu stromu, jeho obrys si viděl, ne?" Pokárala jej a popotáhla z dýmky. "Ano, viděl, ale..." Žena se k němu předklonila a vyfoukla mu dým do obličeje. "Pamatuješ si něco? Snažila jsem se obnovit tvou pamět jak nejvíce to šlo, ale než jsem vymyslela jak tě vytáhnout, bylo skoro po tobě." Ušklíbla se a prohlédla si jej. Byl tintítko, měla jej nechat zemřít. Slabé dítě není nikdy dobré, aspoň ne v jeho rase. "J-já...vím jen.. že jsem vlkodlak... a vím, že moje matka byla Siriah a otec Kindred. Však jejich tvář si ani nepamatuji." Kníkl chlapec. "Nebreč a raději mi řekni tvé jméno." Zavrčela na něj žena, ještě aby byl ubrečený. "Icelius Magnus Ravenclaw." Vykoktal ze sebe chlapec. Žena vypadala, že jí docházejí nervy. "Umíš vůbec něco, ty prašivý pse, krom toho, že furt brečíš?" Upírala na něj pohled s tančícími plamínky zlosti. "N-ne. Nepamatuji si nic." Kníkl smutně. "Řekni to ještě jednou bez toho tónu, který zní jako bych tě mučila!" Pobídla jej a chlapec nahlas polkl ten pomyslný knedlík v krku. "Ne." Dostal ze sebe rázně. "Tak se mi to líbí. Teď se vyspi, zítra brzy ráno tě vzbudím. Naučím tě, jak být pes, co neposlechne jen tak někoho a hlavně... co se umí bránit." S tím se žena zvedla a odešla do své místnosti. Tréning na to, aby ženě udělal radost byl krutý. Modřiny po celém těle, někdy i zlomená kost. Měnit se uměl zatím jen o půlnoci, jenže to se během pár let změnilo. Vyrostl z něj statný mladík. "Sereno, nechápu proč si to pro mě celý život dělala." Povzdechl si. Serena byla válečnice a čarodějka, její srdce však bylo milé, jen si k ní člověk musel najít cestu. "Důvod je prostí, Iceliusi, toužila jsem po dítěti, jenže... sama jej mít nemohu. Už několikrát sem ti to říkala a teď se připrav. Kůň pro tebe nachystaný nebude čekat milion let." Ušklíbla se a pokynula mu. Společně vyšli ven a mladík povzdechl. "Děkuji za vše, matko." Usmál se na ní Icelius a pobídl vraníka do běhu. Jel na místo, které mu bylo známé ze snů. Cestu znal a podle toho, co mu Serena řekla neměla trvat více jak den. Když se později k večeru na ono místo dostavil, našel tam podivného muže. Seděl tam a čekal... zdálo se snad že na něj. "Co tu děláš, chlapče?" Zeptala se jej ona shrbená osoba. "Tohle byl můj domov! Co se tu však stalo? Neměl tu být dům?" Zeptal se na oplátku chlapec. "Tak to si ty, ten ztracený syn o kterém mluvil můj bratr." Sykla osoba a sundala si kapuci kápi z hlavy. Byl to muž, vypadal starší než Icelius. Nikdo neví, co se stalo, však brzy se ozývalo jen vrčení. Dva vlci proti sobě. Bělostný vlk s heterochromií a rudou na bílé srsti a hnědý vlk s "potetovánýma" předníma packama. Boj byl vyrovnaný až do chvíle dokud hnědý vlk nejprve neudělal rozvětvenou ránu přes oko a pak dokonce bílého obra neposlal do mdlob. Když se probral Icelius, nebyl jako v dětství u dobromyslné Sereny, ale nýbž v kopce a v řetězech. Všiml si, jak na něj hnědovlásek s plnovousem kouká. "Můj bratr se neměl množit. Říkal jsem mu to a varoval ho, že jeho dítě zabiju stejně jako jeho až ho najdu. Tvůj otec již zemřel, ale ty?" Ušklíbl se muž a přišel k němu blíže. Icelius cítil bolest, cítil jak se mu řetěz vypaluje do kůže. Krom toho, že byl stříbrný byl dokonce i rozpálený. Ohromná bolest, kterou Icelius pociťoval se snad nedala ani vydržet. Nakonec mu byl obmotán řetěz okolo krku nějakou neznámou osobou za ním. "Tvůj otec byl psychopat, chlapče." Začal Kierann. "Jenže já nejsem! Nechtěl jsem u domu ani bojovat!" Dostal ze sebe hlasem ovládaným bolestí. Kierann pokynul osobě, aby utáhla řetěz okolo jeho krku. "Byl jsem vychován Serenou! Nemám nic společného s ním či s matkou." Zakřičel s chraplavým hlasem. Řetěz okolo jeho krku povolil až nakonec spadl na zem. Stejně tak ten na rukou a na nohách. Kierann před něj hodil meč. "Vezmi si jej a táhni. Je to meč tvé matky." Povzdechl si Kierann. Kierann byl jeho rodina a on se jej vzdal také? Ice povzdech a přeci jen se vydal pryč. Však zvuk ozbrojených vojsk znamenal jedno, další tahání po všem možném. Po propuštění, kde byl prokázán jako oběť a jeho strýc zadržen za vraždu a následný pokus o vraždu. Tam se také dozvěděl, že matka zemřela ještě v bouři ve které se ztratil. Uvidíme kam jej osud zavede teď. Rána na jeho obličeji byla jen jizva. Na rukou hnusné rány. Však osud je nevyzpytatelný, než se někde usadí, tak se mu to zahojí. Což se taky tak stalo.