Bayshore Institute

Celeste se narodila jako nechtěné dítě. Její matka jí zplodila jako potomka nevěry a znásilnění. Protože jednoho večera se vydala do hospody, kde se seznámila s pohledným démonem, který ji svedl a zneužil  pro své hříšné plány. Této noci jí vznikla maličká Celeste, její matka to však nevěděla, že je  v očekávání nechtěné dcery. Trvalo jí skoro dva měsíce než si uvědomila, že s démonem, který jí pod výhrůžkou smrti nadále zneužíval, čeká potomka. Celestina  matka nevěděla, jak se dítěte zbavit, proto se před svým mužem,  pravým andělský mužem, snažila své těhotenství utajit všemi možnými způsoby. Když už jí bříško začínalo být vidět, vymluvila se, že se jede na několik měsíců starat o svou nemocnou matku, kterou její manžel úplně dvakrát nemusel, takže jí v jejím odchodu nebránil. Navíc nemocná tchyně bydlela docela dost daleko, což byl další důvod, proč do cesty za nemocnou tchyní nebyl muž matky Celeste dvakrát žhavý. 
Démonu řekla matka  Celeste úplně to samé, co svému muži a ten ji bez sebemenších diskuzí nechal odejít. Přeci si může najít jinou na své praktiky no ne?
Tím se matka naší hrdinky dostala daleko od obou mužů, ale ne ke své matce, nýbrž do lesní chaty její rodiny, kde zůstala do porodu maličké  Celeste. Ta se narodila v květnu, za klidné noci, ale za komplikovaných událostí ve špinavé vaně. Bylo štěstí, že hned nechytla nějakou infekci, nebo něco takového a byla zdravá.
Její matka ji však u sebe neměla dlouho. Ani ne po týdnu ji odnesla do dětského domova v bedínce od jablek, vystlanou polštářkem a dekou. U  miminka nechala jen obálku s rodným listem, avšak bez vyplněné kolonky se jménem a balíček sušeného mléka. 
V sirotčinci dostala naše maličká své jméno a dost hezky se tam o ní starali. Dokonce jí obstarali i kojnou, aby nemusela být na umělém mléku. Sirotčinec to byl dobrý,  Celeste se tam velmi líbilo a i dařilo, začátek dětství měla krásný. Jenže když stará paní ředitelka umřela, nastoupila tam nová a ta už nebyla takhle milá. Tahle nastavila v sirotčinci tvrdý režim a udělala z něj spíše přísný institut. 
Děti musely dodržovat přísná pravidla, musely nosit nevzhledné uniformy, pracovat minimálně 6 hodin denně a pokud ne, čekal je trest v podobě bití.  Bylo to strašné. Žily ve strachu. Maličká Celeste to však snášela nejhůř. Ředitelka si na ní zasedla, protože byla nejmladší a nedokázala nikdy dlouho pracovat. Proto dostávala každý den tělesné tresty, z kterých měla po tělíčku jizvy, dostávala nejmenší příděly jídla, protože jídlo se dělilo v rámci napracovaných hodin a  Celeste  jich měla ze všech nejméně. A navíc se potýkala i s šikanou v rámci její rasy. Ne jednou ji ředitelka označila za nečistou a děti to od ní pak okoukaly. Celeste se proto vysmívali, bili ji a různě jí ubližovali. Z toho si nesla těžké trauma a ne jednou se z toho dostávala do své ultimátní podoby. Jednou se tak moc rozrušila, že se neovládla a její moc převzala kontrolu nad tělem, omráčila několik dětí a vychovatelek. Samotná ředitelka se s ní snažila zápasit, dokonce ji i pořezala, zlomila křídlo a malém i nohu, ale Celeste ji stejně porazila a ze Sirotčince utekla s malým kufříkem v ruce. V tom kufříku měla své srdce. Toho večera utekla do lesů, kde se přes noc vyspala v jakési opuštěné noře a maličko se uklidnila a zregenerovala svá zranění. Lesem cestovala docela dlouho, dokud se nedostala na pozemky Bayshore..
Zde taky schovala i své srdce. Bloudila několik dní, než se jí podařilo setkat se s Cainem.