Bree Riley

„Čím více miluješ, tím větší díra zůstává.”

Pohlaví: Žena

Věk: 46 let

Narozeniny: 7.2.

Hráč: Canis lupus arcticus#6410

FC: Lili James

Rasa: Vlkodlak

Zaměstnání: Lovec pro obchod s jídlem

Zajímavosti

Písková vlčice
Její vlčice má jméno Sandy
Pro svou dceru by udělala cokoliv ( i kdyby se pro ni měla obětovat)
Zesnulý manžel - Elias Riley

Rodina

Matka: Selena Terner
Otec: Marius Terner
Sourozenci: xxx
Partner: -
Děti: Niké Riley

Charakteristika

Bree byla svá. Rozhodně se nebála vám něco říct. Pusu má ale prořízlou dost na to, aby se ozvala, když se jí něco nelíbí. Její povaha se vcelku podobá ruletě, i když se snaží kontrolovat své chování. Nevíte, co padne za číslo a stejně tak to je i s její povahou. Je taková, že někdy dříve jedná, než myslí a jindy věci promýšlí dopředu. Se svou vlčicí má dobrý vztah. Dala své vlčici i jméno – Sandy. Se Sandy jako by měly domluvené, kdo má kdy velení a kdy by jste to prakticky nepoznali, jelikož ten den obvykle mívají stejný názor. Bree, I Sandy, se nechají snadno vyprovokovat a nenechte se zmást jejich drobností, i když Sandy je o něco lépe osvalená. I když jsou jinak drobné, tak mají sílu a dobré reflexy. Někdy tedy ani to nestačí, když je někdo větší a silnější jak ony. To je nejlepší ústup, ale pokud by byla v ohrožení její rodina, tak by neváhala a prala by se i dál. A to i v případě, že by to mohl být poslední boj jejího života. Díky těžké práci a nedostatku financí na jídlo se během dospívání naučily jíst minimálně. Díky rodině už na to ovšem nebyli tolik samy a stejně tak i jídlo samy nejedly. Mají rády burákové máslo, středně namleté. Takovou pochutinu získat je tak trochu obtížné, ale ne nemožné. Od doby, kdy spala pod stromem ve vlčí podobě se toho hodně změnilo. Například spaní na posteli v objetí svého milovaného partnera. Otrhané oblečení, které dříve nosila už tolik nenosí a to také díky svému partnerovi. Dříve by nedokázala říci, co by bez něj dělala. Život bez něj si tehdy nedokázala ani představit a dnes musí žít s pocitem, že už se neprobudí vedle něj a že jí nečeká jeho hřejivé objetí. Nemá ráda, když jí někdo předhazuje její velikost. Když jí někdo takto nadává a dělá si z ní proto legraci, tak to se může setkat s dost nepříjemnou odezvou. Nebo přesněji mohl. V dnešní době urážky na svou velikost tolik neřeší. Ke své milované dceři se občas může chovat přehnaně starostlivě, protože je to pořád její jediná rodina. To poslední, co jí kdy zbylo. Ví ale, že jednoho dne jí bude muset nechat jít a aby si prožila vlastní život. Jen nečekala, že to bude tak neuvěřitelně brzy jejím odchodem na akademii. Někdy jí mohou přepadnout můry z minulosti, kdy se zdá, že čeká až se vrátí její manžel za ní. Kdy prochází staré fotografie a přemýšlí co všechno se mohlo stát jinak. Co mohli být lepší...

Minulost

Táta Bree zemřel v dole, když jí bylo 6 let. Důl se na něj a na další dělníky zřítil a oni se ven nedostali. Její máma si pak musela vzít další dvě práce, aby svou dcerku uživila. Nebyla tedy vůbec doma a s Bree se prakticky vůbec neviděli. Nemohla dát dohromady tři práce a ještě se starat o dítě. I když se chtěla o ni starat, tak se upracovala k smrti, když malé dívce bylo 13 let. Aspoň trochu tak své dceři předala zkušenosti jako vlkodlak. Pro Bree tak byla jediná společnost její vlčice. Díky tomu, že byly jedna na druhé více než závislé se naučily harmonii a využít vzájemné pomoci té druhé. Jinak by nikdy nebyly schopny přežít tak dlouho. Když se naskytla nabídka připojit se k rebelům, tak jí přijala více než s radostí. Díky tomu, co způsobila královská rodina přišla o oba rodiče. Stala se z ní bezdomovkyně, která nemohla ani legálně pracovat. Neměla zkrátka nic. To z ní udělalo silnou ženu, která si je vědoma toho, že jestli něco chce, tak toho musí dosáhnout sama. Že jí s tím nikdo, a už vůbec ne královská rodina nepomůže. Díky nelegální práci má ve vlkodlačí/vlčí podobě více svalů, než normálně. Pracovala od první chvíle, kdy mohla na poli. Ať už sázela, sela, nebo vláčela ve své vlkodlačí/vlčí podobě. Nic jiného jí ani nezbývalo, jestli chtěla přežít další den. Ani u rebelů nebyla jen jako vyžírka. Naučila se lovit a ulovené maso vždy přinesla do kempu pro ostatní. Brala to jako poctu za to, že jí poskytovali jisté zázemí, kde mohla být, když byla bez domova, protože dům musela prodat, aby měla nějakou korunu na jídlo, které pro ni bylo důležitější. V táboře rebelů našla i svého milujícího partnera Eliase, který se později stal i otcem jejich nádherné dcerky. Na den, kdy ji našel v lese dezorientovanou z pádu, kdy uklouzla na kluzkém povrchu a praštila se do hlavy, jen tak nezapomene. Sandy Eliase zbožňovala už od prvního okamžiku a Bree také snadno propadla jeho kouzlu. Když Bree bylo 28, tak čekala jejich první a jedinou dceru.
Nebylo jisté zda porod vůbec přežije jak ona, tak jejich dcera. Ta si vybrala na početí právě úplněk, kdy Elias nemohl být Bree po boku, aby ji podpořil. Když bylo po všem, tak byla natolik vyčerpaná, že jí přemohl spánek až do rána, kdy se Elias vrátil domů. Ten úlevný úsměv v jeho očích byl více než dostačující, aby pochopila jeho radost. Roky plynuly a než se Bree nadála, tak byla svědkem první proměny její milované dcery. Věnovala jí všechen volný čas, aby jí naučila spojení s jejím vlkem. Aby spolu nemuseli zápasit o každém úplňku. Pár dalších mrknutí a z malého vlčete byla mladá žena. Těžko uvěřit, že čas tak rychle letěl. Než se stačila pořádně rozkoukat, tak jí zemřel její manžel a s dcerou byly vyhnány ze smečky. Někdo, kdo pro ni byl jako druhá polovina celku. A ještě k tomu bez domova. Pro Bree tím začalo těžké období, kdy se snažila jak jen mohla, aby její dcera měla to nejdůležitější, co potřebuje. Den, kdy nastoupila do školy bylo těžké sledovat. Stále v ní viděla svou malou holčičku.